Vedoucím Brnkadel se člověk stane většinou hrou osudu. Například se přistěhuje z Ostravy a neví, co s volným časem během studia. Založí si tedy malou skupinku dětí – a ejhle, o pouhých pět let později už je to kolos se sto lidmi! Nebo je mu osm, maminka ho přivede do divadelního kroužku, protože je „takový divoký a pořád se předvádí“ a za pouhých deset let už vede další a učí je to, co se sám naučil. Nebo potká někoho a ve snaze s ním být co nejvíc se nechá vlákat na podívání na zkoušku… a už zůstane. A nebo taky prostě jednoho dne přijde a řekne, že by rád vedl děti v divadelním souboru. A pak buď vydrží nebo ne.
Jakmile se jím ale stane, potká ho najednou spousta věcí, se kterými na začátku vůbec nepočítal – najednou jezdí na víkendová soustředění, na podzimní prázdniny, na letní tábor, na přehlídky a festivaly, učí se divadlu na seminářích a dílnách, schází se na poradách s ostatními vedoucími… a taky má na krku bandu báječných dětí, co pomalu rostou z prťat do puberťáků a dospělých… A když to vydrží až do dospělosti, je z nich všech fakt dobrá parta kamarádů, co se s nimi dá jet na puťák do přírody, na divadelní festival a nebo na kofolu.
Za dobu fungování souboru už prošlo řadami vedoucích mnoho lidí. Jejich jména najdete v seznamu na stránce Historičtí vedoucí. A současné si můžete prohlédnout podrobněji v jejich vlastních profilech.